dnešním hlavním dostihu v Leopardstownu, Lexus Chase, jsem se rozhodoval mezi dvěma „Boby“, když to bylo o to těžší, že oba dva patří mezi mé oblíbence. Doufám ale, že tento dostih ukáže něco zásadního vzhledem k březnovému Gold Cupu, když v dosavadní sezóně mě zatím nikdo dvakrát neoslnil. Tolik tedy na úvod a teď už k faktům.

I tady by stav dráhy měl hrát roli, bohužel trochu v nejistotě mě drží to, že oficiální hodnota u startovních listin je „soft to heavy“ (měkká až těžká), co jsem ale viděl včerejší hlavní dostih, tak mi to až tak „těžké“ nepřipadalo. Tam můj tip Hidden Cyclone tempo trochu přepálil, přesto to málem vydržel a od vítězství ho nedělilo mnoho. Podle mého subjektivního dojmu by na „heavy“ podkladu neměl ani takové tempo vyvinout, natož ho udržet téměř až do vítězného konce.

To na úvod taková úvaha, kde se budu držet toho, že dráha je sice měkká, ale poměrně svižná. Mezi favority je samozřejmě třeba představit dva poslední vítěze cheltenhamského Gold Cupu, když sázkové nabídce vévodí „o chlup“ Bobs Worth (4,5:1). Ten byl v letošním březnovém vrcholu „až“ pátý, přičemž doplatil hlavně na pomalé tempo. Podal ale velmi dobrý výkon a v Leopardstownu půjde obhajovat loňské vítězství. Já jsem ho měl původně jako svojí první volbu, nakonec jsem si to ale rozmyslel. Jedním z důvodů jsou nepříliš optimistické hlasy z tábora trenéra Hendersona, který ještě asi před třemi týdny prohlásil, že je tak „60 na 40“, že Bobs Worth bude běhat. Na ostrovech jsou většinou prohlášení trenérů před dostihem spíš přehnaně optimistická, takže tento proslov vybízí k opatrnosti. V potaz beru i to, že další starší hvězdy této stáje (Sprinter Sacre a Simonsig) stále do sezóny nenastoupily a jejich první start je stále odkládán. Největším důvodem proč mu tady ale nevěřím je právě půda. Nemůžu zapomenout na to, jak na podobném podkladu vstoupil Bobs Worth do sezóny vloni v Haydocku. Ve svižném tempu nemohl chytit rytmus, nad skoky byl pomalý a už víc jak kilometr před cílem bylo po šancích.

To poslední vítěz Gold Cupu, domácí Lord Windermere (5,5:1), je na trhu stále populárnější. Já mu ale moc nevěřím, kromě triumfu v největším překážkovém dostihu ostrovní sezóny moc vidět nebyl a připisuji to právě pomalému tempu, které mu sedlo. Pro mě jeho vítězství bylo dílem velkého štěstí a připisuji to velkému dílu štěstí. Určitě to není špatný kůň, ale tady by se mělo jít v poctivém tempu a to by mělo ukázat, že zas tak velkou hvězdou není.

To, že dostih bude dostatečně rychlý by měl zaručit nový objev irské sezóny, Road to Riches (7:1). Tenhle kůň už svojí start – cíl taktikou dokázal v aktuální sezóně ovládnout dva dostihy a i na něj už šel kurz trochu dolů. Tady půjde proti silnější konkurenci a zásadní bude to, jak mladý talentovaný žokej Bryan Cooper v jeho sedle odhadne tempo a rozloží svému partnerovi síly. Ne, že bych mu nevěřil, ale určitě ho nečeká nic snadného a kurz tomu v podstatě odpovídá.

Z těch mladých a nadějných koní je třeba zmínit i Sam Winner (6,5:1). I svěřenec trenéra Nichollse táhne šňůru dvou vítězství, tady ale narazí na výrazně tvrdší konkurenci. Na mě zatím velký dojem neudělal, pomoci v koncentraci by mu měly cheekpieces (po našem „beránky“). I on může být do budoucna zajímavým koněm, proti této konkurenci mu ale věřím ještě méně, než podobnému případu v předchozím odstavci.

Zvolil jsem tedy svěřence domácího trenéra-šampióna, Mullinse, kterým je Boston Bob. Tenhle kůň na mě udělal velký dojem už před téměř dvěma roky. Tehdy jsem v něm viděl budoucí hvězdu, bohužel ho ale pronásledují zdravotní problémy. V kariéře už se vrátil i na proutěné překážky, což se ale neukázalo jako šťastná volba a při následném přechodu zpět na těžké skoky už jsem nad ním zlomil hůl. Překvapivě se ale dokázal chytit a jeho vítězství na dubnovém mítinku v Aintree bylo opravdovým šokem. Při dalším triumfu v Punchestownu už byl v roli favorita a zdá se, že jeho tým už ví jak na to. Pravda je i to, že vstup do aktuální formy nevzbuzuje optimismus, ale při prvním startu ho zbrzdil padající soupeř, následné druhé místo bylo na příliš krátké distanci a vítěz (Don Cossack) je opravdové „dělo“. O půl délky třetí za ním tenkrát dokončil Lord Windermere a toto pořadí očekávám i dneska. Samozřejmě je třeba přiznat i to, že Boston Bob je limitován tím, že v konci vždy „visí“ (nebo chcete-li bočí) doleva. Tady v Leopardstownu by se ale mohl v rovině opřít o bariéru a v jeho sedle bude můj nejoblíbenější žokej Ruby Walsh, který „Boba“ dobře zná a jistě něco „vyčaruje“.